LÁSKA MATKY ZEMĚ

Matka Země vyslala do vesmíru požadavek: „Potřebuji tuto kvalitu Duše, aby se podílela na tvoření Nové Země“.  A tak se stalo, Duše se inkarnovala do těla Matky Země ve fyzickém těle člověka.

Vibrace Duše, přítomné v těle člověka pomáhá navýšit frekvence na úroveň Lásky.

Duše jak putovala životem, dozvídala se o sobě hezké i nehezké věci. Uvěřila úsudkům ostatních, vytvořila si portfolio názorů. Portfólio tuto Duši vzdálilo od svého středu, od Pravdy o sobě. Začala být nešťastná, smutná, ba dokonce pocítila nenávist a zlobu. Žila si svým životem zmatená v chaosu myšlenek, ovládaná emocemi. Topila se v žalu, nevědomosti bez cíle a smyslu. Ego ji drželo ve strachu, našeptávalo Duši, nemůžeš chtít víc od života, neunesla bys to. Nevědomí Duše ji drželo v umělém spánku, aby necítila bolest.

Pak se stalo něco, co by se dalo nazvat prozřením. Paprsek Světla nabídl Duši pomocnou ruku. Duše se nadechla. Dech postupně prostupoval útroby jejího přechodného domova, fyzického těla. Dech sebou přinášel naději. Paprsek konal svůj úkol. Stále více prosvětloval temnou komůrku kolem Duše, stejně jako, když ranní Slunce stoupá po obloze. Končí noc, začíná den.

Nevědomí vzdalo svoji moc a požádalo vědomí o pomoc. Vědomí otevřelo svůj prázdný prostor, svoje Nic. Bylo čisté, bezúhonné, nevědělo nic o emocích ani myšlenkách. Nabídlo Duši, ať se zabydlí v tomto prostoru. Duši se ulevilo. Opět začala vnímat samu sebe jako prostor pro nebe a vesmír. Otevřela se Dimenze, ve které existuje Láska a Radost. Důvěra a Víra.

Víra v existenci tvoření Světla. Temná noc Duše zmizela stejně jako nevědomí. Ráno se proměnilo v trvalý mír.

Duše požádala vesmír, že chce své schopnosti nazpátek. Vesmír jí poslal do cesty jiné Duše, aby jí připomínali její kvality. Ona sama viděla v zrcadle ostatních Duší, že stejně jako ona, touží samu sebe vidět ve Světle, jít cestou Lásky a prožívat životní Radost.

Dost už bylo domněnek o světě i lidech. Je na čase přivítat polední Slunce, jehož záři můžeme spatřit v lidském srdci, jehož brána se po celou dobu probouzení Duše otevírala. Není života bez srdce.

Večerní obloha plná hvězd připomíná Duši, že je věčná a že už nemusí navěky usínat, je tu s ní síla srdce, která nikdy neusíná.

Srdce Země.

Stopu Lásky Země si nese každá Duše sebou navždy.

OK, 2019