NULOVÁ FÁZE

V osobní i terapeutické praxi se věnuji meditacím.

Když si tak medituji ve vaně, přichází myšlenka: „Co bys odpověděla Bohu, kdyby ti sdělil, že JSI NIC?“ Na tuto otázku odpovídám: „Když bych byla Nic, tak bych ani nemohla odpovědět.“ Přichází další otázka: „Co bys dělala, kdybys zjistila, že Bůh je Nic?“

V tom se v mém vědomí vynoří obraz, kde vidím NULOVOU FÁZI, něco jako širší kus drátu. Poté vidím přehrávač, a jakoby něčí ruka utlumila zvuk na nulu.

Neslyším své myšlenky, vnímám přední část mozku jako disk, který se zastaví. V provozu je jen záložní disk v zadní části hlavy, jako paměťový zápisník, ze kterého se nějaká myšlenka na minulost snaží zaujmout moji pozornost, nechávám ji kmitat, aniž bych se jí dál zabývala.

Pozoruji raději tělo. Vnímám, jakoby se nastartoval omlazovací proces. Užívám si to. Nabývám fyzicky na elasticitě, emoční stav je nulový.  

Znovu se ozývá hlas: „Dokážeš si představit, že Bůh je Nic?“

Vidím zase ten nulový vodič. „Aha, tak Bůh je nulová ENERGIE a záleží na mne, jakou hodnotu ji dám, jestli plusovou nebo mínusovou?“

Už se mi nechce vracet pozornost do hlavy, hladím silně hrudní kost, dýchám a vědomě se z meditace vracím zpět. Krůček po krůčku s nádechem a výdechem, pozvolna. Avšak proces běží dál.

Docházím k uvědomění, že člověk jako vědomá bytost myslí srdcem, dívá se srdcem a cítí. Usmívám se při slově „cítí“, protože cítím radost.

Opět slyším hlas: „Jako vědomá bytost nemusíš reagovat na podněty zvenku, nýbrž věnuj pozornost tomu, co vychází zevnitř. Přitom vycházej ze základní POZICE NULOVÉ FÁZE.“

Je mi dobře, v srdci…!

 

Já zpívám píseň srdíčku, vítěznou písničku.

Já lásku v srdci mám, radostí oplývám!“

OK, 2018