POHÁDKY DĚTEM

Jsem na cestě, kdy si uvědomuji, že všechna má přesvědčení jsem musela někde získat nebo-li načíst.

Velkým překvapením bylo, že jedno z mých chybných přesvědčení bylo založené na myšlence, kterou jsem si vtiskla do paměti v dětském věku:

„DĚLAL DOBRO, SE ZLOU SE POTÁZAL.“

Lámala jsem si hlavu nad některými situacemi a kladla si otázku: Proč, když dělám dobro, se to ke mně někdy vrací ve zlém?

 

Dítě si dělá obraz o tom, jak to v dospělém světě funguje. Ještě věří, že vše, co vidí a slyší je pravda. Nerozlišuje, jelikož žije v nepodmíněném módu.

Kdysi jsem tedy uvěřila, že to tak v lidském světě funguje: dělat dobro = následuje zlo.

„BOHATÝM BRAL, CHUDÝM DÁVAL.“

Vzorec „spravedlivého“ nemusí představovat realitu hojnosti. My tu nejsme od toho, abychom soudili druhé pro jejich bohatství a uznávali odvahu být chudý. Chudý člověk není obraz Boha, nýbrž obraz toho, kam to člověk svým uvažováním a jednáním dopracoval. Obraz bohatého člověka ještě nemusí mít nic společného se skutečným Boha-tstvím.

Dříve nevědomé volby dnes můžeme změnit na vědomé volby.

Každý den jsme vyzývání činit nové volby. Viník venku neexistuje, jste to vy, kdo se podílí na scénáři života!

Chcete-li paradigma stávající reality změnit, pojďme na to. Nejdříve je nutné zjistit, co stojí za tím, co se vám ve skutečnosti děje. Najděte v sobě Zdroj Světla, spirálu života, který umí přetvářet realitu, a dejte se do vnitřní práce. Výsledek v reálném světě hmoty na sebe nedá dlouho čekat.

Povídejte si s dětmi o tom, co se v pohádkách dozvěděly, o tom, co se jich dotklo, z čeho mají obavy, nebo co se jim líbí.

Ze světa pohádek si děti odnáší obraz reality, který pak přenáší do života, nejdříve vnitřní reality, která se v pozdějším věku odrazí ve fyzické realitě. Pokud vám záleží na tom, aby se dětem v životě dařilo, pomozte jim rozlišovat a vybrat si to, co jejich život obohatí o spokojenost, vyrovnanost, radost, důvěru, bezpečí a jiné podobné aspekty bytostní Lásky.

TO MÁM OD BOHA, TO MI ŘEKL BŮH, TO MI NADIKTOVAL BŮH, TO JE PÍSMO BOŽÍ

Slyšeli jste už někdy tyto hlášky? Já ano. Dokonce jsem si myslela, že existuje postava, která nás řídí a podává nám svědectví o tom, že Bůh existuje.

Ta postava není nikdo jiný než vy, tedy ti, kteří prohlašují, že jsou vyvolení Bohem. Mohu vás ujistit, že vyvolení Bohem jsme všichni, protože kdyby to tak nebylo, neexistovali bychom tady.

Bibli, Hovory s Bohem a jinou literaturu nepsal nikdo jiný než člověk. To, co děláme, nedělá nikdo jiný než my sami vycházejíc z našeho Bytí.

Taky jsem byla bláhová a kdysi věřila všemu, co se mi nabízelo zvláště, když se přitom pronesla hláška: „Toto je slovo Boží“. S oblibou to říkával náš pan farář. A já mu uvěřila, protože jsem si nebyla vědoma toho, že Bůh není ani osoba ani entita.

Slyšet slovo a být svědkem činu či vidět určitý výtvor je vnímání výsledku lidské reality.

To, co z lidí vyšlo a mohlo to být svaté či Svatá Pravda, je dnes už předmětem ke zkoumání, odkud to vyšlo, z jaké reality. Co nazýváme Bohem?

ROZLIŠOVAT!

Vše je součástí jedné mince, která má líc a rub. Chceš-li se dozvědět, co se nabízí jako Pravda, podívej se na to z obou stran. Chceš-li se přiblížit Pravdě, nenajdeš ji ve slovech, ale v srdci, někde v hloubi sebe.

Kdo nejvíc křičí, volá o pomoc.

Kdo píše o Bohu, pokouší se přiblížit jeho Podstatě.

Kdo prohlašuje, že to udělal, protože mu to Bůh řekl, ještě neví, že to vyšlo z jeho nevědomé volby.

Kdo se raduje z toho, co předává, používá boží tvůrčí sílu bytostní Lásky.

Oldřiška Kališová, 2019