Příběh z praxe Pubescent

V praxi mě navštěvují různé věkové skupiny. Nejnáročnější bývají lidé důchodového věku a pubescenti. Jejich vývojové období vyžaduje větší ohledy a zvýšenou vnímavost, více volit a vážit slova.

V tomto článku se zmiňuji o případu z praxe. Nejdříve se seznamte s částí vývojové psychologie. Možná máte ve svém okolí človíčka ve věku puberty. Každý dospělák si jí prošel a víme, že to bylo pro někoho bouřlivé a náročné období.

Co říká vývojová psychologie o chování člověka v období puberty obecně?

Pubescent ve věku 11 – 15 let je schopen uvažovat kriticky a pochybovat o všem: o sobě, druhých lidech (rodičích, učitelích, těch, které potkává), o tom, co se učí a co mu je předkládáno, je schopen pochybovat o světě i Bohu, o faktech a názorech.

Jeho kritické myšlení a citová dezorientace ho uvádí do rozpaků, ve kterých budˇ trefí do pravdy nebo se ponoří do hlubin, aby neexistující pravdu našel. Zde se může ocitat v abstrakcích dokud nenajde uspokojující myšlenku.

V citové dezorientaci dokáže sám sebe i druhé deprimovat a vynášet soudy, o kterých je přesvědčen, že jsou správné.

Umí vycházet z toho, co se naučil, ale také z toho, čím přišel obohatit svět a čemu ostatní ještě nemusí rozumět.

Je schopen psychologického myšlení, jelikož mu jeho intelekt v tomto věku umožňuje uvažovat v abstrakcích. Jde sice k podstatě věci, avšak druzí s ním nemusí souhlasit. Každý člověk vychází z jiného úhlu pohledu té samé podstaty.

Příběh z praxe:

Pubescent měl problémy v rodině i ve škole. Podstoupil terapii, po které se cítil výrazně lépe, ulevilo se jeho hlavě i tělu a také zjistil, že neexistuje jen jeden mozek, nýbrž i mozek, který obsahuje neomezenou inteligenci.

Byl dohodnut další termín terapie začátkem prázdnin. Avšak namísto pokračování v terapiích přišel vzkaz od pubescenta:

„Vy děláte vaši činnost pro peníze“.

Tato útočná výmluva mě přiměla k zamyšlení, co je za tím. Absolvovala jsem konzultaci u supervizorky, ze které vyplynulo:

Tento úsudek klient v období pubescence vynesl z racionální sebeobhajoby, aby nemusel o prázdninách pracovat sám na sobě, protože volný čas a nic nedělání je pro něj momentální priorita.

V jeho rodině převažuje téma PENÍZE. V terapii je možné se dotknout hlubokých struktur, které nutí člověka odhalit jemu nepříjemná témata a také pohodlí.

Pubescent se po první návštěvě možná zalekl, že mu bylo dovoleno jít do hlubších struktur sebe. Dosud se pohyboval v komfortní zóně, která mu umožňovala mít kontrolu nad svým okolím: učiteli a rodiči. Označení jako handicapovaný mu přináší výhody a pozornost, po kterých touží.

ADHD není nemoc, je to jen označení. Člověk s duchovní i emoční inteligencí má schopnost pracovat s energiemi. Pubescent bývá přemožen vlastní vnitřní energií a sílou hormonů. Zde je potřeba zvážit riziko: pokud s energetickým rezervoárem člověk nepracuje nebo odmítá pracovat, přivodí si tím další neschopnost, pocity bezmoci nad svým vlastním životem, závislost, deprese apod.

Jít do hlubších struktur rozmotává nevyrovnanost sám v sobě, děje se rozluštění vzorců, které neumožňovaly být sám sebou. Vyjít z komfortní zóny by znamenalo se postavit na vlastní nohy, žít svůj vlastní život nezávisle na ostatních a jejich podpoře. Tato změna nevyžaduje zvláštní úsilí, pokud si ji člověk dovolí. Jde o to, každý den zakoušet sám sebe nově bez ohledu na minulost. Každý den zkoušet nové kroky k osamostatnění, nejlépe s minimální pomocí okolí. Někdy je lépe zvolit namísto pomoci podporu. Ostatní si tím ušetří mnoho energie a starostí. Dohled a podporu ještě pubescenti potřebují.

Vítězství, které čeká na konci pubescence je vstup do opravdové dospělosti.

Ve společnosti žije mnoho lidí, kteří překročili 18. rok života, ale ani v 60 letech dospělí nejsou. Věční pubescenti mají ve vztazích potíže, vyspělí jedinci je nemusí brát zcela vážně, přestože mohou zastávat vysoké pracovní pozice. Přirozenou autoritu si nezralí jedinci bohužel nezískají.

A peníze? Jsou to jen papírky. Význam hledejme v tom, co za ně dostáváme a hodnotu, která trvá.

OK, 2019