TO HLAVNÍ, CO POSTRÁDÁME A POTŘEBUJEME, MÁME V SOBĚ

Každý člověk má svou vlastní knihu života. Každý den tvoříme svou přítomností část životního příběhu, na jehož konci uzříme celek. Na začátku bylo Dobro, protože Dobro stvořilo člověka, jeho Vědomí.
Nic z toho, co prožijeme se neztrácí.
Srdce dává sílu životu i prožívání. Někdo věří na osud, jiný člověk už se stává tvůrcem svého života v momentě, kdy vědomě volí, jak situaci uchopí. Každá situace je neutrální. Teprve emoce a jednání účastníků dokreslují obsah příběhu.
Mnohá lidská Vědomí se probouzí bez ohledu na roční období. Duše žije bezčasově.

Při všech životních zkouškách a transformačních příznacích přeji všem vnitřní klid a lehkost na těle, posílám pohlazení jarního vánku. Dovolte si na chvíli spočinout třeba při inspirativním čtení.

Ptám se Boha: „Bože, proč je to tak těžké?“
Přichází uvědomění s odpovědí:
„Protože jsi přistoupila na myšlenku, že to je těžké.“
Uvědomila jsem si, že protipól těžkosti je LEHKOST.
Přivítej se v těle s lehkostí, nechej tento pocit stoupat celým tělem vzhůru, každým nádechem a výdechem.
Nechej ustoupit pocit těžké hlavy a pokračuj životem dál. Lehkost prostupuje všechny tvá traumata, vzpomínky, přítomnost i budoucnost.
Celé tvé tělo je lehké a podmínky mírné.

Při pohledu do Slunce si tělo řeklo o dostatek. Ptám se Vědomí: Jaké to je být v dostatku? Najednou se tělo rozšířilo do prostoru. Každým nádechem a výdechem vnímám dostatek, přikládám dlaně, kam si tělo řekne. Srdce, žaludek, ostatni orgány a nakonec mozek. V ten moment jakoby se otevřelo nebe. Ale neni modré, nýbrž plné Světla. Nějaká síla táhne mě vzhůru. Cítím vedení a dostatek Světla v celém těle a bytí. A pak ještě něco. Návrat.

Příroda k nám hovoří jasně.
Ta stejná síla, která se nachází v přírodě, lese, v horách, u moře se nachází v každém z nás.

To, co se nyní děje, je nádherná doba převratu z režimu přežívání do prožívání.
Zde nejde o to přežít! Režim přežití aktivuje strach a paniku v zadní části mozku.
Dejte si jednu dlaň na srdce a druhou přiložte na zátylek, prodýchávejte. Vyslovte záměr (pokyn) vašemu Vědomí: „Přenastavuji se do módu prožívání“. Nebo udělejte protahovací cvičení, spolu s dechem si všímejte míst na těle, která potřebují pozornost.
Pak uvnitř sebe vědomě volte, co chcete v životě za emoce prožívat. Uvědomíte si, že máte moc tvořit v rámci prožívání situací.

Proč karanténa? Třeba abyste už neutíkali sami před sebou ani před partnery či rodinou, nýbrž abyste nalezli nové spojení založené na lásce, radosti, porozumění, v klidu, s vírou ve vše Dobré.
Teď máte tolik času a prostoru, abyste konečně naslouchali sobě, ostatním i přírodě. A vzpomeňte, 2020 je rokem činů!

„Do lesa se chodím inspirovat. Dnes jsem na cestě lesem uviděla navigační symbol. Dostali jsme se do bodu stropu, který ale můžeme vědomě změnit na kotvu. Ukotvit v sobě novou realitu. Každý, jak nejlépe umí. Už teď se to děje…“

V přírodě máme k dispozici téměř vše, co potřebujeme.

Úryvek z knihy „Moře života“
Než se člověk narodil na tuto planetu, žil ve spojení s velkou Duší Země. Země je živý organismus. V době, kdy lidská Duše vstupuje do těla planety, oddělí se od prapůvodního nekonečného Zdroje, i když ne tak úplně. Země přijímá k inkarnaci Duše zvířat a lidí s jednotným podstatným záměrem. Duše touží poznat a zažít různé úrovně Lásky ve fyzickém těle.

Každá tělesná buňka nese ve svém středu esenci Lásky. Mnoho lidí žije Lásku, aniž by si to uvědomovali. Tuto esenci dýcháme, z Lásky jsme vznikli. Na Zemi žijí jedinci na úrovni učitelů a mistrů, kteří pomáhají probudit v lidech kódy původní podstaty Lásky. Pozvedávají tím vibrace celé planety Země.

Aktivní přítomnost – jinak řečeno bdělá pozornost – otevírá člověku cestu do kolektivního vědomí, aby byl schopný změnit paradigma*.

Životní překážky se na cestě vyskytují za účelem duchovního růstu, ale také jako ukazatel, zda-li se necháváme vést egem nebo Duší. Zmírnit dopad následků, které v nás zanechávají prožitky, sebou nese výzvu a odvahu přiblížit se jádru věci. Odmítáním nebo cestou odporu ubíráme sami sobě vnitřní sílu.
Pokus najít na všem něco dobrého je právě to, oč bychom měli usilovat, přestože nemusíme souhlasit s tím, co se před našimi zraky děje. Vyjádřením nesouhlasu můžeme ukázat cestu k bezpodmínečné Lásce víc než kdybychom slepě všechno přijímali.
Dovolme si vystoupat k vrcholkům, abychom znovu získali nadhled a sílu, která náleží každému z nás.
Přestože víme o svých slabostech a nedokonalostech, mít sílu čili dovolit si být silní, je projevem úcty.
Překážky na cestě jsou normální jev, není třeba jim klást odpor. Může se stát, že samy zmizí, když se staneme jejich pozorovateli a aktivními tvůrci.

Můžeme vymyslet biliony myšlenek, miliony nápadů, uskutečnit tisíce činů, ALE nakolik jsme se v životě posunuli blíže k Duši?

Kdyby se mě dítě zeptalo, jestli TO dělá správně, dnes by odpověď zněla:
„Mimo tvé srdce a mysl neexistuje návod“.
My rodiče nerozhodujeme o tom, co je správně nebo špatně! Ani naši rodiče o nás. Když si to uvědomíme, dospějeme všichni na duševní úrovni.

Jednou ráno na okno silně zaťukal ptáček (červenka) a vyčkával:
„Já zpívat bych ti chtěl,
písničku prosebnou.
Důvěru k sobě měj!
Buď se mnou, to stačí.
Cítím v tvé blízkosti bezpečí.“
…poselství posla nebes…