kapitola z Řeky života

Dědictví generací

Generační rozpory & zkušenosti

Nově se rodící generace má v sobě zakódovanou moudrost, kterou už nemůžeme přehlížet. Dítě do určitého věku má odvahu projevovat moudrost, že nad jeho dětskou logikou vrtíme hlavou, kde se to v tak „malém“ človíčku vzalo.

Dospívající stojí mezi dvěma světy – naučená znalost versus moudrost. Rozum, nebo intuice. Já, nebo společnost. Čemu věřit, kam se přiklonit? Mladý člověk se učí prosazovat, někdy však způsoby, o kterých bychom měli komunikovat v případech, kdy postrádají kontakt s vědomím sebe – sebereflexi. Je potřeba rozlišovat mezi prosazováním ega a jednáním ze znalosti či moudrosti. Originální způsoby projevů nemusí být světem akceptované, ačkoli se později projeví jako průkopnické.  

„Mladí se chovají tak, jako by snědli moudrost světa! Ti ale mají sebevědomí,“ hlásá někdy starší generace. Lidé staršího věku trpí pocity méněcennosti, že už je nikdo nepotřebuje a že se nehodí do tohoto světa plného pokroku. Nabývají dojmu, že pro své zkušenosti museli mnoho vytrpět v podobě těžkých a tvrdých zkoušek, a proto se dostávají do pozice, kdy myslí, že musí bojovat o pravdu. Nezřídka si přejí zastavit vývoj, aby vše bylo jako dřív, v domněnce, že by mladá generace měla žít podle představ starších: „Přece mladí musejí zažít to, co my, aby pochopili, o čem život je.“  

Chyba, bojuje-li člověk za prosazování svých názorů a poznatků nabytých v osobních zkušenostech. Stačí se o vzpomínky a moudro z prožitého podělit. Když někomu něco vnucujeme a přesvědčujeme ho o vlastní pravdě, nemůže to být přijato.  

Podstatou evoluce lidstva je růst a vývoj vpřed; pokrok není o cestě zpátky. Pokud cítíme, že se potřebujeme ohlédnout zpátky, pak hledejme spojení s částmi vědomí sebe, které jsme po cestě opus­tili v nevědomosti. Připomínáme si plán vlastní cesty Duše, který architekt našeho života připravil na míru. Nenáleží nám brázdit cestu druhých bez jejich svolení. Zkušenostní pole je vybavené přesně tím, čím si jednotlivec a ko­lektiv generace potřebují projít. Kde stojí v pravidlech života, že musíme prožít stejné zkušenosti? Pokud byly zkušenosti dobré pro generaci našich rodičů, je zcela zbytečné jimi procházet znovu, pokud tyto lekce byly kolektivně přijaté a pochopené.

Kolektivní Vědomí se mění, rodí se nové verze Vědomí skrze jednotlivce. Nemusíme opakovat chyby svých předků, nýbrž se z jejich pří­běhu poučit.

Posunujeme zkušenostní příběh rodiny dál. Způsob pokračování v příběhu rodiny je svobodnou volbou pokračovatelů na dráze rodové linie. Můžete namítat: „Ale já jsem to dělal/a tak a tak a fungovalo to, proč by to nemohli stejným způsobem opakovat ti, co přišli po mně?“ Kde bereme přesvědčení, že nový způsob není žádoucí? Buďme kreativní. I kdyby se něco nepovedlo, experimen­tovat a zkoušet nové originální postupy nás může přivést k novým objevům, nebo vytvoří zcela jedinečnou zkušenost. „Vidíš, já ti to říkal/a! Kdybys nedělal/a hlouposti, mohl/a sis ušetřit energii, čas a peníze…“

Co my jen víme o tom, proč musíme – nebo naopak už nepotřebujeme – opakovat životní lekce rodiny?

Život je kreativní záležitost. Božská logika nezná hranice a omeze­ní.

Důležité je, aby každý člověk poznal smysl své cesty, zůstával ve spojení s vědomím sebe a následoval Vyšší princip, přirozeně a jednoduše.

Z pohledu univerzálního Vědomí: Duše, která opustila tělo, už není tím mužem nebo tou ženou, kteří zde zastávali životní roli otce/matky či partnera/partnerky, neboť splynuli s Vědomím všeho. S jejich Duší – existencí JSEM – Vědomím můžeme najít spojení v srdci a komunikovat o tom, co jsme během či na konci života nestihli.

Duch a informace obsažené v DNA nás propojují s pamětí stopy života našich předků. Co člověk, to jiná realita života. Nebojuj o svoji pravdu. Tady nejde o to, kdo s koho, nýbrž o smíření a porozumění, soucit a Lásku i radost ze života. Dovolme, ať se moudrost projeví v činech kaž­dého z nás i v těch nejmenších drobnostech. Děti se učí nápodobou, vnímají naše vyjádření řečí těla, v emoč­ním zabarvení slov. Milujme, co děláme. Pak si můžeme být jistí, že v tom, co děláme, budou pokračovat další generace.

Láska i opravdovost jsou vždy hodné následování. Najdou se mezi námi starší jedinci, kteří jsou pro své moudro vyhledávaní, umí se o své zkušenosti podělit, vědí, že není třeba mít strach z nepochopení, a i kdybychom znovu a znovu prožívali nepochopení, stačí, když víme, jaký smysl má to, co žijeme teď. Co platilo včera, neplatí dnes, co platí dnes, nemusí platit zítra. „Pomozme si navzájem žít Lásku.“

V minulosti se lidé naučili „zadupat problém pod koberec“, ne­smělo se otevřeně komunikovat. Pokud problém vyplaval na povrch, neřešil se problém, ale hledal se viník. Viník byl trestán, problém nevyřešen. Komunikace o skutečnostech probíhala tajně. A pokud přece jen byla vůle problém řešit, někteří lidé se v problémech pitvali, až se v nich ztratili, aniž by věděli proč. Řešily se problémy, aniž by se soustředila pozornost na to, co přináší (ukazuje) problematická situace. Dnes se více diskutuje, sdílí, informace jsou dostupné.

Podívej se na problém jako na výzvu nebo něco neutrálního, pak nemusíš čelit negativitě. Situace obsahuje řešení, a pokud ne, podívej se, co ideálního přináší? Nedostatek komunikace a prostoru pro sebevyjádření vyvolával řadu křivd, nedorozumění, pomluv, lží, domněnek a předsudků, které v dnešních generacích přetrvávají jako stopy způsobující duševní ataky, nebo se somatizují v těle v podobě symptomů nemocí. Neexistuje viník. Neexistuje trest, vina, zlo ani utrpení.

Vesmír je tolerantní, plný milosti i Lásky. Posílá nám do cesty opakující se příležitosti a šance, abychom mohli znovu uplatnit to, co jsme pochopili a naučili se v předchozích lekcích života.

Otázky k zamyšlení: Co je součástí duševního potenciálu v rámci dědictví tvých předků?

Nehmotné bohatství nemusíš hledat daleko; vše je otisknuté v paměti tvého těla a předávané z generace na generaci. Otisky pro­žitků tvých předků se nacházejí ve Vědomí – v poli Země.

Zamysli se nad příběhy rodičů a prarodičů: co ti nejvíce utkvělo v paměti?

Co si přeješ nést dál svým životem, ponechej; co ti neslouží, pusť.

Vězte, že se člověku dostává vše, co pro svůj duševní vývoj a růst potřebuje. I nedostatek je součást celistvosti, co si člověk vybral, že prožije.

Duše si vybírá své předky. Co člověk zažije, je právě to, co ho posiluje, uchopí-li to jako bohatou zkušenost. Co s ne-výchovou potomek udělá, není plnou zodpovědností rodičů. Každý rodinný předek oplývá nejen nedostatky, ale i přednost­mi, ze kterých proudí síla rodovou linií podporující následující generace. Duchovní sílu předků i to, co prožívali ve svém těle, můžeme cítit, když na to zaměříme pozornost jako na energe­tickou stopu v sobě.

Běžný problém ve všedním životě může mít kořeny v rodině – rodu. Pokud člověk svou rodinu nepřijímá, nemůže ho podpořit síla rodu. Může to být jedna ze skrytých zábran otevření se Lásce a hojnosti.

Ať chceme, nebo ne, každý jedinec je aktivně či pasivně nezbytnou součástí celku v rámci kolektivního Vědomí a jeho úrovní. To, co se v rodu odehrálo, změnit nemůžeme, můžeme ale narovnat energie v sobě – nasměrovat je tak, aby podporo­valy. Když pochopíme, co se v rodě stalo, zmizí problémy, které přetrvávají dodnes, nebo alespoň najdeme způsob, jak se s nimi vypořádat v sobě a ve vlastním životě. Relevantní negativní energie pak v rodě nepředáváme dál.

Doporučení: „Uspořádej rituál vděčnosti rodu.“

„Děkuji ti, Matko Země, že jsi pro mě uchovala stopy života mých předků, jejich moudrost.

Děkuji předkům za vše, co pro mě vytvořili. Uvolňuji stopy energií života rodu do Světla a Lásky. Ponechávám si to,co je užitečné pro nejvyšší Dobro všech.“

Rituály, meditacemi, konstelacemi, kineziologií a jinými metoda­mi můžete objevit bohatství síly rodu a energie, které vás provází.

Předpoklad pro odhalení darů vašich předků je vyjádření úcty k nim. „S Láskou a úctou děkuji.“

Zděděný talent, o kterém jsme ani netušili, že v nás dřímá, se může objevit i v pokročilém věku.

Otevři se tajemství života, objevuj, zkoumej, co je tady pro tebe. Trénuj dary potenciálu až do mistrovství sebe. Máš obrovskou moc v pokračování v příběhu tvých předků, udělej z nedostatků přednost. Vlastním životním příběhem píšeš dějiny v knize života rodu, společnosti a Země.

Podporující afirmace: „Navzdory osudu je život krásný a má Duše radostná a mysl šťastná!“

Síla srdce, záměr Ducha a cesta Duše jsou vždy silnější než všechny možné předpoklady, které vytvořila mysl předků a to, co žili oni sami. Odkaz dědictví materiálního přesahuje duševně duchovní dědictví, nosíme ho ve svých tělech a podvědomí. Nehmotné dědictví je otisknuté v dědictví materiálním. Jedno bez druhého by nemohlo existovat.

Ve tvém těle je Duch rodu; v prostoru, ve kterém žiješ, je Duch národa. Zachovávej věrnost vědomí sebe a síle, ze které ses narodil/a. To, co žiješ, i způsob, jakým ovlivňuješ svět kolem, má vliv na životy dalších generací v kolektivním Vědomí Země.