Recenze Řeka života

RECENZE od Jindry D.

Řeka života od Oldřišky Kališové? Úžasná kniha nabitá moudrostí, množstvím nádherných poselství a podnětů k zamyšlení.

Při čtení se dostávám do nových energií a vibrací, což vnímám jako nepopsatelné štěstí. Je to výtečné dílo pro všechny, kteří touží po seberozvoji nebo na něm již pracují. Opravdu krásná poselství těm, kteří – slovy autorky – „se chtějí učit číst z vlastní knihy života a porozumět hluboké filozofii života založené na Lásce“.

Když knížku čtu, úplně cítím, jak jihnu, rezonuji s ní a ladím se na jemnější vibrace. Začínám si ještě plněji uvědomovat, že život je radostí, vzácností, příležitostí, darem, zázrakem. Dík inspiracím se ještě víc učím pokoře a úctě. Pochopil jsem, že opravdu potřebujeme v životě občas prohrát a zažít omezení, abychom se naučili právě té pokoře a úctě. Nějaká ta životní prohra nevadí, pakliže se dík ní ponaučím a zkušenosti z ní zúročím ve svém pokračování na cestě životem.

Kniha mi pomohla překonat moje dosavadní návyky, proto teď umím následovat to, co chci v životě dělat jinak. Také jsem si konečně upřesnil, co se míní karmou; ta se utváří dle toho, jak jsme se kdysi rozhodli, ale nedotáhli to do zdárného konce. Jde o konečné pochopení životní lekce – jestli jsme zkušenost z ní uvedli do praktického života. Často slýcháváme „karma je trest“. Ne, karma není trest, nýbrž opakující se příležitost. Ač po letech krysích závodů (ty jsou o kolotoči života moderního člověka, který se dnes a denně dokola za něčím honí) materiálně bohatý, necítil jsem se v životě šťastný a naplněný.

Díky knížce jsem pochopil… Ocituji například: „Lidé, kteří staví své životní základy pouze na věcech materiálních, nebývají spokojení, jelikož jim někde chybí a uniká podstata všeho. Chytají se všeho, co jim nabízí vnější svět, aby mohli utíkat sami před sebou. Lze najít v okolním světě Lásku, radost, spokojenost, klid a mír? Co když to, co hledáme, vychází z nás samých?“ Vždyť i já utíkal sám před sebou.

Získal jsem nové pohledy na život ve vztahu a zjistil, že třeba do manželství není potřeba přinášet oběti (například starat se o blaho rodiny, ale opomíjet přitom pohodu svou vlastní). Nejprve přece musím naplnit vlastní potřeby, abych měl do vztahu co přinášet. A pokud mi něco vadí, projdu sebereflexí a vzápětí komunikuji o tom, co mi vadí a jak bych si to představoval jinak. Neměl jsem úplně šťastné dětství a několikrát se pak proto v pokročilejším věku litoval. Teď jsem pochopil, že utrpení je jen program mysli. Také jsem míval tendence příliš se ztotožňovat se situacemi a hned na ně reagovat. Dnes už umím dát si odstup, zkouším mlčet, vydýchávám napětí, emoční náboj nechávám opadnout. Tím si samozřejmě šetřím životní sílu. Lépe jsem porozuměl energiím lidské řeči.

Tomu, že pozitivně laděné slovo léčí, umí nastolit klid, mír, Lásku. Tomu, jak destruktivní, zlá, falešná slova ubližují. Tomu, že slova jsou nositeli energie, která může být negativní, láskyplná, neutrální. A konečně jsem pochopil, co to znamená „milovat“. Také to, že nejlepším terapeutem je život. Autorka uvádí konkrétní příklady ze svých terapií, kde jsem se i já mnohdy nacházel v daném ději a vzápětí pocítil třeba to, kde a proč se berou některé moje destruktivní konstrukce mající vliv na reakce.

A protože dle autorky nestačí jen číst a přijímat inspirace (souhlasím), považuje za užitečné praktikování. Proto v knize uveřejňuje ověřená funkční cvičení. To mi dalo možnost naučit se celou řadu technik – třeba jak uvolnit napětí, relaxovat, uzemňovat se. Jak ze svého těla uvolňovat mentální a emoční balast. A vlastně také, co to mentální práce je a jak ji praktikovat.

Velmi děkuji za nádherné inspirující čtení. Ke knížce se opakovaně a často vracím – je mi hlubokou studnicí inspirace do života, obrovsky mi pomáhá v osobnostním rozvoji. Tahle knížka je Lásky plná práce. Jindra Dvořák

RECENZE od Richarda C.

„Vstoupil jsem do křišťálové studánky“

První čtení a seznámení s knihou jsem si naplánoval na neděli večer. Přes den jsem řešil různé povinnosti, zažíval  různá lidská dramata, nervová vypětí. Takže v okamžiku, kdy jsem si udělal čas na čtení knihy a knihu vzal do ruky, jsem si uvědomil, že mne něco od četby odklání. Nebyl jsem stavu se soustředit, ....co to je? Mysl říká: „Teď sis udělal čas, tak čti!“ Ale ono to nešlo, ozval se pocit vnitřního odporu. Knihu jsem odložil. Následující den: opět lidská dramata, fyzické vysílení po dlouhé služební cesta na druhý konec republiky, opět vnitřní odpor, celé se to opakovalo. Knihu jsem zase odložil. Třetí den se odehrával klidněji než ty předchozí.

Během dne mi pořád hlavou vrtalo, co to se mnou je? Sedím, knihu mám před sebou a snažím se do ní srdcem vcítit.

Z knihy cítím velmi jemnou, nádhernou energii plnou radosti, lásky, klidu, bezpečí.

Uvědomuji si, že stojím před křišťálově průzračnou studánkou naplněnou esencemi jemných nádherných energií, sebe ovšem vidím špinavého, zabláceného. V tom se mi to propojilo. Už vím, kde se vzal odpor. Nebyl jsem energeticky naladěný kvůli dramatům předcházejících dní zašpiněný, plný stresu, únavy, lidských negativních interakcí, a to byl můj blok vůči tomu vstoupit do křišťálové studánky. Večer po procházce v přírodě jsem prováděl dechové cvičení a konečně se usadil a uklidnil.

Knihu jsem vzal do ruky a začal číst, čtení šlo samo od sebe, jedna stránka za druhou... „Ano, ano, ano!“, souhlasím, vnitřně rezonuji s obsahem knihy.

Uvědomuji si, že moje prožitky před čtením knihy jsou vlastně v knize taky popsané.

Ach, kdyby se děti s těmito tématy seznamovaly již v mládí ve škole. To by se z našich životů vytratily bolesti, nemoci, války, lidská dramata a nastal by soulad, klid a mír na zemi.

Jestli ostatní chtějí, aby jim kniha něco dala pro posun v osobním rozvoji, tak při čtení vypněte mysl a otevřete srdce :-) ! Richard C. Brno